K diskuzi o účinnosti doplňků stravy

Autor: Jiří Matějka <mate@avonet.cz>, Téma: Omyly v medicíně, Zdroj: RNDr. Petr Fořt, Ph.D., Vydáno dne: 23. 06. 2009

Potravinové doplňky nejsou léky, ale látky  přírodního,  nebo syntetického  původu. Jsou to látky nezařazené do seznamu „léčiv“.



 

Bojujeme proti podvodníkům s "léčivy"

Tímto článkem reaguji na článek Miliardy za „léky“ s nejasným účinkem - aneb Ministerstvo zdravotnictví začne sledovat, zda výrobci doplňků stravy nelžou.

Toto je titul článku zveřejněného v MF Dnes z 22. října 2007. Téma mediálně natolik atraktivní, že se dostalo na titulní stranu a zasloužilo si obrovskou barevnou fotografii uvnitř deníku. Téma pro mne natolik blízké, že jsem nemohl nereagovat. Téma pro autorky článku asi natolik „odlehlé“, že výsledkem jejich práce je pode mého názoru kategorické odsouzení doplňků stravy. Když si laický čtenář přečte zcela zavádějící mezititulek „Tabletky z cukru za 209.- Kč“, nemůže jinak, než zařadit všechny doplňky stravy do kategorie „původem z říše zla“.

Jak je to ve skutečnosti? Jako obvykle – pravda je kdesi „uprostřed“. Tak především – hovoříme o doplňcích stravy, nikoliv o „potravních doplňcích“. Ale to není podstatné. Mnohem důležitější je, že nehovoříme o lécích, nýbrž o výrobcích využívajících látky přírodního původu nebo přírodně identických (totožných s přírodními, ale synteticky připravených), ale nejdůležitější je, že se jedná o látky (produkty) nezařazené do seznamu „léčiv“.

Možná bych mohl naznačit, že v případě mnohých z nich by se asi hodilo použít slovní spojení „možná, že mnohé budou“! Toto si prosím přečtěte ještě jednou, protože právě to je hlavní motiv „křížového tažení“ proti doplňkům. Když zatím pominu jiný důležitý motiv, kterým je „ušlý zisk“ farmaceutických koncernů.

Skutečně výrobci doplňků podvádějí, a označují svoje produkty cíleně výrazem „lék“?

Jak je možné, že se ve spojení s doplňky stravy objevuje výraz „lék“? Je to snad uvedeno přímo na obalu produktů? Nikoliv! Na rozdíl tvrzení autorek článku výrobci a reklamní agentury toto označení nezneužívají. Jde o nedorozumění plynoucí z toho, že laická veřejnost nepochopila rozdíl mezi lékem a doplňkem stravy! Lidé si automaticky spojí návštěvu lékárny, kde se doplňky velmi úspěšně prodávají, s logickým, ale nepřesným názorem, že zde dostanou – co jiného než – léky, že?

Situace by se radikálně změnila v případě, kdyby se doplňky prodávaly v supermarketech a prodejnách zdravé výživy – vždyť patří mnohem víc mezi „potraviny“ než mezi léky – ostatně, vždyť se tak i jmenují! Nic takového však hned tak nenastane, protože pro lékárníky je prodej doplňků významný zdroj příjmů. A tak jsme plynule přešli do oblasti, která s celým tématem zásadním způsobem souvisí a tou je – „byznys“.

Jde o peníze! Ale komu?

Všem zainteresovaným! Těmi jsou výrobci surovin používaných výrobci doplňků, výrobci doplňků, a na konci řady především prodejci těchto doplňků, ale pozor – jsou mezi nimi také výrobci (a prodejci) léčiv! Ti první využívají stávající legislativy ve smyslu možnosti nabízet k prodeji látky neregistrované jako léčivo, ti druzí jsou velmi rozladěni „nespravedlivostí“ legislativy, která jim jako producentům léčiv nařizuje neskutečně drahý vývoj a testování (oni to pak doženou cenou, že?), kdežto na producentech doplňků se žádá pouze osvědčení, že produkt není kontaminován těžkými kovy a mikroby.

Přesto – připadá vám logické, žádat na výrobci doplňku, který „neléčí“ a dokonce ani neúčinkuje (tak se o doplňcích vyjadřuje většina lékařské veřejnosti), aby dělal testy účinnosti? Účinnosti, na co?

Nesmím zapomenout vysvětlení – kontrolní orgán (Státní zdravotní ústav a potažmo Ministerstvo zdravotnictví) chce nejen testy na kovy a mikroby, ale také důkladně kontroluje texty popisující produkt, v nichž nesmí být ani slovo o léčebných účincích, dokonce ani o tom, že „pomáhají léčit“. Daleko nejdůležitější je, že doplněk je schválen k prodeji až poté, když je dávkování upraveno tak, aby ani zcela nepravděpodobné riziko předávkování (ale koho by napadlo spáchat sebevraždu doplňkem, podle názoru autorek článku třeba jakýmsi „cukrem“) nevedlo k poškození zdraví konzumenta. A dávkování je na jeho pokyn nakonec také upraveno tak, aby nedosáhlo tak zvané „terapeutické“ (léčebné) dávky. Tak že by přece jen obavy, že takový produkt může „léčit“? Na druhé straně – když bude spotřebitel dodržovat doporučené dávkování, nemusí se ničeho bát. Ani toho, že produkt bude nějak výrazně účinkovat, bohužel.

Bojujme proti podvodníkům, proti „obchodníkům s deštěm“ – ale kdo má bojovat?

Kde je byznys, je automaticky i reklama. Bohužel mnozí čtenáři jsou natolik naivní, že reklamám věří. Oč jde? Výrobce (a prodejce) vychází z reality, kterou je „kdo není v televizi nebo v bulváru, jakoby nebyl“. Jinými slovy – pokud nebudu přehánět, nikdo si můj produkt nekoupí! Tak tomu bude i nadále až do doby, než se vytvoří skupina nezávislých odborníků, jejichž hlavním zaměstnáním bude kontrola tvrzení výrobců – ať už jsou to výrobci doplňků nebo dokonce jakýchsi „na zdraví příznivě působících speciálních druhů potravin“. 

Ale – co si pomyslet o tom, když v reklamě na nějaký doplněk vystupují a podle toho, co se v inkriminovaném článku o doplňcích píše, i otevřeně lžou mediálně známé osobnosti nebo dokonce vysoce postavení odborníci z řad lékařů?

A tak by podle mého názoru čtenáři měli vědět, že v EU se chystá jakási komise, která bude hodnotit oprávněnost tvrzení výrobců doplňků, ba dokonce i výrobců speciálních potravin.  Ano, je pravdou, že mnoho výrobců doplňků lže. Chtějí upoutat pozornost a daří se jim to, protože neexistuje kontrola jejich tvrzení. Někdy to však ani nejsou výrobci kdo lže, protože to jsou prodejci! Často proto, že se prodejem zabývají naprostí laici. Ano, kvalitou prodejců by bylo třeba začít.

Naneštěstí neexistuje ani dostatečně účinná kontrola, zda jde o produkty, které schválila k prodeji česká legislativa. Ano, na trhu je mnoho zahraničních produktů, které nemají schválení Ministerstva zdravotnictví. Netvrdím, že jsou snad „jedovaté“. Tvrdím, že to znevýhodňuje tuzemskou konkurenci.

Mnoho výrobců, především těch, kteří nabízejí velmi levné produkty, podvádí především co do obsahu deklarovaných látek. To je fakt. Ale tak tomu je ve všech výrobních oborech. Proti těm je nutné zakročit, a ne neoprávněně prohlásit, že doplňky stravy jsou obecně podvodem na spotřebitelích!

Podvod na spotřebitele

Dokud nebude ustanoven jediný centrální, odborně vysoce fundovaný a technicky vybavený orgán, který by kontroloval všechny parametry, nejen kovy a mikroby, který bude hlídat kvalitu surovin i výsledného produktu, který bude obrovskými pokutami trestat pokoutní výrobce, a stejně tak neoprávněné dovozce či prodejce, aniž by si nechal cokoli diktovat farmaceutickými lobby, můžeme stále dokola upozorňovat spotřebitele, že jsou obelháváni nebo dokonce okrádáni, či že jim je snad poškozováno zdraví!

Je zde ještě jistá „maličkost“, vyplývající z textu bodu 7, uvedeného po straně hlavního článku v němž se píše – cituji: „Doporučení lékárníka je dobré si ověřit u konkurence. Lékárník může být na vyšším prodeji pilulek, které vám doporučí, finančně zvýhodněn.“ (konec cit.). Když opominu nepřesnosti ve formulaci myslím, že obsah textu budou velmi hlasitě komentovat právě lékárníci. Jinými slovy – obviňuje je z korupce! Kdybych to dotáhl do absurdna – jako potencionální konzument nějakého doplňku bych musel obejít několik lékáren, a poté doma prostudovat dostupné prameny na internetu. Tam se ovšem dozvíte, že 50 % studií tvrdí „to“ a druhých 50 % „něco jiného“. A to vše kvůli doplňku stravy!

Inu, jednou ta doba přijde, naše mladá generace je hodně zvídavá… ale do té doby? Nicméně já, jako standardní spotřebitel, který si přečetl neetickou reklamu o účincích jakéhosi doplňku, bych předtím, než si ho koupím, musel strávit hodně času „ověřováním“. S ohledem na cenu některých doplňků by to jistě nebylo od věci. Ale totéž bych asi měl udělat v případě, kdybych si šel – s prominutím – koupit „pitomý“ holící strojek!   

Doplňky stravy – jsou skutečně k ničemu? 

Toto je kardinální otázka, na kterou je k překvapení čtenářů i autorů článku jednoznačná odpověď: „Doplňky stravy jsou významnou součástí individuální péče o zdraví“.

Mnohé z nich cíleně a legálně využívá oficiální obor medicíny, zvaný „naturopatie“ (přírodní medicína). Mnohé jsou v některých zemích dokonce propláceny některými zdravotními pojišťovnami.

Doplňky jsou ostatně „doplňky“ proto, jelikož cílem jejich použití je „doplnit to, co nám chybí ve stravě“ nebo co v danou chvíli v organizmu chybí z mnoha jiných důvodů. Jednoduše řečeno, jsou to ty cenné látky, o které nás připravují výrobci potravin, versus škodlivé látky, které „dodává“ nejen potravinářský, ale jakýkoliv jiný průmysl, a to všechno nám poškozuje zdraví. Tento fakt ovšem stávající medicína neřeší! Na tu se obrátíte, až když vám všemožné negativně působící vlivy způsobí onemocnění. Přitom ale už i moderní medicína uznává, že mnoho nemocí souvisí s nevhodnou stravou, životním stylem a nevhodným životním prostředím! A když vám poté lékař předepíše nějaké léky, možná by vám měl připomenout, že by bylo vhodné použít jakýsi doplněk, protože ten lék sice je účinný, ale „naneštěstí“ způsobí například poruchu vstřebávání některých ochranných látek ze stravy. Bohužel, lékař vám takový doplněk „nepředepíše“, protože mu buď nevěří nebo o něm nic neví či ho považuje za zbytečný nebo dokonce nevhodný. Ostatně, pojišťovna vám ho stejně neproplatí.

Působí, či nepůsobí v doplňcích používané látky?

Zabývám se problematikou použití doplňků stravy mnoho let. Mnoho peněz z mé činnosti padlo na účast na vědeckým sympóziích, z regálů mi už doslova padají citace odborných studií, zabývajících se složením a účinky stovek přírodních zdrojů nebo z nich izolovaných jednotlivých účinných látek. Laická veřejnost ovšem neví, že takový výzkum probíhá. Naopak, je přesvědčována, že žádné takové studie neexistují! Nicméně, jak si tedy vysvětlit, že o tyto látky má enormní zájem – farmaceutický průmysl? Proč tedy mnohé farmaceutické koncerny doplňky samy vyrábějí? Že by se snad také zapojily do podvodů? Proč je nyní už celá řada léčiv postavena na přírodních surovinách?

Mimochodem, příčina proč mnoho doplňků nepůsobí, je naprosto stejná jako důvod neúčinnosti nějakých léků! Důvod se skrývá v individualitě, ve specifičnosti situace, v jejímž průběhu jsou tyto produkty podávány. A v neposlední řadě také v jakém množství, čase, a jak pravidelně jsou podávány!

Ne, vážení čtenáři a redakce, nechtějme zlikvidovat doplňky, chtějme potrestat podvodníky.
Klidně můžeme svěřit produkci doplňků farmaceutickým firmám – ony o to totiž v případě, že bude třeba kategoricky dokazovat, jak ta která v nich obsažená látka působí, asi nebudou moc stát. Už proto, že přírodní zdroj nelze patentovat.

A tak jsme se oklikou dostali až problému zcela zásadnímu: proč trh s doplňky neustále roste? Není to snad tím, že moderní medicína, přes nesporné pokroky a mnohdy zcela zásadní objevy, není zrovna až tak úspěšná v léčení mnoha našich nemocí? Není to snad tím, že lidé, kteří to už zjistili na vlastním organizmu, hledají vlastní cestu? Nebo jinak, co když to je tak, že „tonoucí se stébla chytá“? Proč by tedy nemohly vedle sebe koexistovat dva způsoby řešení, respektující dávno známou pravdu, totiž že „k cíli vede mnoho cest“?

Ne, rozhodně jsem tímto článkem nechtěl ve čtenářích vyvolat neoprávněný dojem, že moderní medicína nic neumí, nebo že se také mýlí (i když objektivní odborník by se měl nejen chlubit úspěchy, ale také přiznat nezdary). To, co jsem chtěl, je uvést věci na pravou míru a především – vzbudit zájem čtenářů o vlastní zdraví. Třeba také za pomoci doplňků – když se vyberou ty správné, a když se správně použijí.

Autor je nezávislý soukromý poradce pro výživu, konzultant pro vývoj a autor publikací o výživě a doplňcích stravy.

RNDr. Petr Fořt, CSc. (ročník 1946) je absolventem přírodovědecké fakulty UK v Praze. Většinu života věnoval vědecké činnosti v aplikované fyziologii, biochemii a dietologii vrcholového sportu. Je autorem desítek vědeckých prací a studií zabývajících se biochemií, fyziologií a výživou v profesionálním sportu. Před odchodem do soukromého sektoru byl činný ve výkonných orgánech českých sportovních reprezentací. 

Praxi v technologii výroby speciálních doplňků stravy a zkušenosti s jejich vývojem získal jako spolumajitel a autor produktů několika tuzemských a jednoho zahraničního producenta doplňků stravy pro sportovce. V průběhu posledních let se stal výhradním autorem několika veřejností velmi oblíbených a účinných doplňků stravy. 

Dnes pracuje jako nezávislý soukromý poradce pro výživu v oblasti sportu, a také v preventivní a podpůrné a alternativní výživě (včetně obezity a stravování dětí). Souběžně působí jako konzultant potravinářských firem a dovozců doplňků stravy.

Jeho koníčkem je publikační činnost – je autorem nyní již více než 15-ti vědecko-populárních knih zabývajících se výživou ve všech jejích aspektech. Spolupracuje s ČT na pořadu „Pod pokličkou“.

Přednáší v kurzech pro poradce ve výživě a publikuje články na internetu.  
Spojení: nutricon@pi.ipex.cz, 602 705 102